- Mámo, kde jsou věci Mikuláše? - hlasitě se zeptala dcera Marina, která přijela se svým bratrem Saškem do rodného domova.
- Proč ti to je? - zeptala se Galina slabým hlasem. Už několik let byla postižena nemocí. Absolvovala léčbu, přicházelo dočasné zlepšení, ale pak to začalo znovu od začátku.
- Teď Mikuláš přijede z nemocnice, vyléčí se a pak půjde do domova pro seniory.
- Proč to děláte, děti? - zeptala se matka. - Je přece ochrnutý na pravou stranu. Nechť leží u mě, postarám se o něj.
- Mámo, byli jsme v rodinném domě, nemyslíme si, že je správné čichat po cizím muži.
- Je to vina Mikuláše, že je ochrnutý? No jistě, když leží jako poleno, když si na sebe vše veze.
- Ano, jako poleno. A hodláš dlouho na něj hledět? Podívej se na sebe, sotva chodíš. Nemáš dost sil na to, abys ho převracela.
- Dohodla jsem se se sousedkou Evdokií, pomůže mi.
- Kolik jsi ochotna platit? Zdarma už teď nikdo nepomůže
– No, platit, neplatit, ale takovou si kopírku dám.
– A budete převalovat dva ženské jednoho chlapa? A co ty, co když se něco stane?
Jaké tajemství Agáta Hanychová skrývá před svou maminkou: "Doufám, že to nezjistí máma"
Jaké momenty natáčení Sabine Laurinové jsou nejtěžší: "Bylo ticho jako v kostele"
Bývalý partner Moniky Absolonové poslal jasný vzkaz: "Jsem rád, že žiju v době, kdy táta má stejná práva jako máma"
"Vánoční inspirace na nový recept": Recepty na sváteční pečení od slavných žen
– Dcero, jak ti není trapno, my jsme s ním přece deset let žili. Ty s Saškem jsi se tak radila, když přišel bydlet ke mně.
– Samozřejmě, byli jsme rádi, potom co táta zemřel, ty jsi byla sama v prázdném domě.
Každý víkend jsme jezdili dvě stě kilometrů. Jiné rodiny jezdí do zahraničí, a my jako prokletí, k tobě, trávu tahat.
– Chlubili jste se, že máte vlastní brambory a plno konzerv, ne jako ostatní. A co teď?
– Budeš se chlubit, když ostatní vyprávějí o Turecku, a já jim co, jak tvůj zeť tahal hmyz?
– No, to je přece nehorázné, jak se k Mikolášovi tak chováte. Po tolika letech po smrti táty se staral o dům, vedl hospodářství, a já se zamilovala, staral se o mě. Teď za všech prací ho dáte do domova pro seniory?
– A kdo je pro tebe, a kdo je pro nás? Cizí člověk.
– Ne, takhle to nepůjde, rozhodně prohlásila matka, odkudlatujete ho, tak nás oba spolu nebo si ho nechte u mě.
– Tady máš ještě novinky! – překvapeně řekla dcera, – Sašo, jdi sem, poslechni si, co matka říká.
– A co říká?
– Řekla, že dědu Mikoláše budeme odkládat do domova pro seniory, takže ho na dub nechá, řekne.
– Mami, proč, kvůli nějakému starému? Ty přece jsi naprosto nemocná, sotva táhneš nohy.
– To se nedělá, synečku, to je jakási nestoudnost. Byl to zdravý muž, byl potřeba, a jak ho svírá bolest z pádu ze dvora, tak co?
– Mámo, rozum, způsobuješ mu utrpení. Myslíš, že se nebude trápit, když tě, nemocnou, u sebe bude vidět? Teď se nenávidí za svou bezradnost.
– No co mi tu vykládáš jako malé holčičce, – namítla matka, – vidím, že něco ode mě chceš.
– Nic nepotřebujeme, jen se o tebe staráme. Mikoláše Timofejeviče do nemocnice, tebe ke mně. Půl roku u mě pobudeš, půl roku u Saška, takže se budeme starat a léčit společně.
– A Mikoláš? – bezradně se zeptala Galina. Marina mávla rukou:
– Zase o tom starém! Proč bych se měla starat o něj? Co je mi nebo Saškovi? No, žili jsme, nic neřeknu, žili jsme dobře. Ale osud rozhodl jinak. Jeho do domu pro seniory, a tebe si vezmeme. Navíc jste nerozvedení a neníte oddáni.
Takže kolo je na voze. Jak se říká „setkaly se dvě samoty“. Dobrá, mami, dej mu věci, protože „sanitka“ už brzy přijede. Přece chceš, aby Mikoláše Timofejeviče ošetřovali, že?
Galina s obtížemi vstala ze židle a šla do pokoje, přinesla kufr.
– Tady jsou všechny jeho věci, já jdu za ním, – a odešla.
– Jdi, promluv si s ním, připrav ho na přestěhování, – ozvala se Marina. Galina vstoupila do pokoje, kde ležel Mikoláš, a posadila se k němu na postel.
– Takové věci, Mikoláši! Rozdělují nás, – zachraptěla. Mikoláš pohnul levou rukou a zašeptal:
– A správně dělají. Proč bys se musela starat o mě, sama sotva chodíš. Ale tam, v nemocnici, jsou sestry, lékaři. Možná se uzdravím. A v útulku? A tam žijí lidé! Nezahynu.
– Odpusť moje děti. Nastaly těžké časy, pokazili se. Sama je nepoznávám.
– Nic se neděje, hlavně jsme spolu duší v duši žili. Někdy si na mě vzpomeň.
– Tak já k tobě budu jezdit. Každou penzi.
– No, tedy jsme se dohodli, – zašeptal starý, – jdi, unavil jsem se.
Galina vyšla a za plotem se ozval houkání. Společnými silami vynesli Mikola Timofieje, naložili ho do auta. Auto vyjelo, Galina stihla jen zamávat a rozplakala se. Marina a Saša šli domů a vynesli věci.
"Pojeď, mámo, usedni, pojedeme k Marině. A na Nový rok ke mně. To si užijeme," chechtal se syn.
"Co bude s domem?" ptala se Galina, "kdo se o něj bude starat?"
"Dům, mami, jsme dali na prodej. Na co nám je? Ty budeš pod dohledem. Bez hospodáře se rozpadne. A tak si vezmeme hezké peníze. Polovina pro mě, přesně na studium tvému vnukovi, polovina pro Sašu, ten si dlouho přeje vyměnit auto. To je přece skvělé, mami!"
Galina seděla v autě a srdce se jí stahovalo bolestí, tiše zaplakala. Jak rychle všechno bylo vyřešeno. Ach, děti! Bůh s vámi a tobě, Mikolko, určitě přijedu! – slibovala si v duchu, hledíc skrz slzy jak letící stromy podél silnice.
Dříve jsme psali: Připravena k porodu: Dominika Myslivcová promluvila o cestování do porodnice
Připomínáme: Moderátorka na taneční show: Iva Kubelková prozradila, jak se na vystoupení připravuje
