Jiří Sovák s láskou vzpomínal na jednoho ze svých nejoblíbenějších kolegů, když o něm vyprávěl Slávce Kopecké:
"Jak jsme se vlastně seznámili s Vladimírem Menšíkem? Úplně přesně to nevím, mám to stále zahalené v mlze, ale myslím, že to bylo v nějakém hodně hektickém období.
Strávili jsme den a noc ve společnosti spousty lidí. A najednou jsem se probral v naprosto cizím bytě, rozhlížím se kolem, a vedle mě sedí chlapík s veselýma očima a širokým úsměvem.
Byl jsem úplně překvapený. Vidím ho poprvé, a on na mě vyskočí a říká: 'Já jsem Menšík!' Tak jednoduše začalo naše přátelství. (...)
S Menšíkem byly večírky kouzelné, a s odstupem času vůbec nelituji, že jsem je zažil. Byla s ním ohromná zábava, která vždy měla svůj styl, určitou eleganci a nádech poezie.
Nebyly to prostě flámy kvůli opilství. Nikdy jsme nepařili jen proto, abychom skončili na zemi. I když musím uznat, že Laďa někdy dokázal kvůli zábavě vynechat i práci. Já ne. (...)
Naše večírky často končily ve Filmovém klubu, kde došlo i k jedné památné epizodě s mojí maminkou.
Byli jsme rozjetí jako tanky a nic nás nemohlo zastavit. Ale když jsme zase mířili do Filmového klubu, zvednu oči a říkám:
'Tady to končí, Laďuško, dál už nejdeme!'
Nahoře totiž stála moje maminka. Povídám mu:
'Podívej, oholený Stalin!' Moje maminka byla totiž černovlasá jako havran. Řekla mi:
'Jdeme domů, chlapče!' a Láďovi přísně povídá:
'A ty koukej taky mazat domů!' To byla jediná osoba, která nás s Menšíkem dokázala rozdělit, když jsme byli v ráži a plní elánu."
