"Neplánovala jsem se takto vyznat, ale přečetla jsem si článek a pocítila jsem, že je čas. Jsem máma a jsem unavená. Děti spí (konečně!), já sedím, zírám do notebooku a odlakovávám si zbytky šelaku z nehtů. Šelak se těžce dává dolů, je škodlivý a manikérka zítra bude protáčet bulvy. Ale teď je mi to jedno. Má energie je na nule, dnes jsem (ó, hrůza!) nevzala děti na procházku, protože mi prostě nezbyly síly. Měla jsem štěstí, protože nejstarší dítě vzalo mladší a umožnilo mi tak prostě jen poležet na gauči se zavřenýma očima a to celý čtyřicet minut. Poté jsem je mohla nakrmit, umýt a přečíst jim pohádky.
Už rok se snažím sportovat. Skoro každý den 30-40 minut pro sebe nemám slitování. Mám štěstí, když se o moji dceru s Dawnovým syndromem po tuto dobu stará nejstarší syn. Vím, že se budou dívat na Mr. Beana, ale dělám, jako že o tom nemám ani páru, protože podle rozpisu musím dělat sklapovačky, a tak se na sebe nezlobím, myslím na to nejhorší a pláču. Valné výsledky tyto seance nenesou, protože jsem ve stresu a unavená, a když jsem ve stresu a unavená, tak jím. Jím chleba s taveným sýrem, marcipán a piju litry kávy s mlékem. Vím, že to není zdravé, a že lepší je salát. Vím to, ale je mi to jedno. Saláty jsou drahé a kávu potřebuju, abych neusla vestoje. Vím, jak je káva zdraví škodlivá a jaký má vliv spánek na stárnutí. Dokonce vím, co je to melatonin, který když se uvolňuje, tak je potřeba jít spát. Vím toho o zdravém životním stylu hodně, ale tyto vědomosti se jaksi neuplatňují v mém reálném životě.
Začala jsem pracovat v nové oblasti a miluji to. Zajímá mě plánování obsahu, psaní textů a učení se novým věcem: Photoshop, targeting a KPI. Kromě toho nemůžu nepracovat, protože potřebuju vědět, že se můžu spolehnout sama na sebe a být nejen dobrou mámou. Potřebuji být v kontaktu se zajímavými lidmi a pracovat v týmu, který má společný cíl v nějž věřím. Háček je v tom, že musím pracovat po nocích. Kromě práce po nocích čtu. Současně 5-6 knih, 2-3 stránky, když se zadaří. Knihy se válí na komodách otevřené na stránce, kde jsem skončila. Jedna kniha na mě vždy čeká na toaletě. Toaleta a sprcha je moje útočiště, nejoblíbenější místo v bytě, kde mohu být sama se sebou alespoň na pár minut.
A to je to, co je na mateřství nejtěžší: nikdy se nemůžete věnovat sami sobě. Že se nemůžete prostě jenom tak půl dne válet v posteli, dívat se na film nebo se jít s kamarádkou projít po městě a zajít na prosecco.
To vše je možné, ale musíte to plánovat dlouho dopředu, domlouvat se a chystat se na to. Když se uvolníte na celý den, musíte dětem nachystat snídani, oběd i večeři, umýt podlahu, vyměnit ručníky a povlečení, včas dát prát a prádlo stihnout pověsit. Velmi svoji rodinu miluji, ale na kvalitní trávení času s nimi nezbývá žádný čas ani duševní hloubka. V hlavě máte seznam toho, co musíte udělat, abyste si mohly udělat volno s kamarádkou. A na pozadí neustále cvrliká poplašná melodie pocitu viny. Co jsem nestihla, nedodala, nedoposlouchala, nedoobejmula, nepřečetla pohádku na dobrou noc… Že jsem vařila a uklízela, zatímco se dítě koukalo na pohádku, protože jinak by mi viselo na nohavicích a kvílelo. Že šílím z utírání louží a měnění pemprsek a že mám narkmeno a netrpělivě čekám, zatímco jím o samotě a neškrábu tvaroh ze stolu, podlahy a stropu a zároveň se usmívám jako panenka Marie.
Proč to píšu? Nenaříkám a nestěžuju si, neprosím pohlazení ani pomoc. jiní už mi pomáhají a celkově to docela zvládám. Mé děti jsou šťastné, syté a nosí čepice. Svůj život miluju a nesu zodpovědnost za všechny volby. Prostě chci říct, že když jsi máma, tak jsi unavená, někdy až nelidsky. Nemůžeš vyskočit z vlaku a odpočinout si do zásoby. Tvá únava se roky nasčítává a vyrazit si na jeden večer týdně do divadla nebo do salonu nepomůže. Proto bych chtěla, aby nám společnost dovolila nebýt dokonalou. Šlo by to?
Jsem pro pravdu. Přestala jsem sledovat několik cool profilů instamatek, protože mě rozčilují a nutí cítit se nedokonalou a navíc jim nevěřím. Nechci, aby takové profily vytvářely nepravdivé portréty, aby společnost vyžadovala takto vypadat. Nechci být neurotikem, nechci se snažit současně vypadat zvdělanou, moderní, sexy, skvělou kuchařkou, soběstačnou kosmetičkou, bohyní trendů, pedagogem, uklízečkou a tvůrcem útulného bydlení. Chci mít právo na únavu a špatnou náladu, chci tyto chvíle prožívat a pomalu se dávat dokupy, aniž bych se musela cítit jako špatná matka, žena, dcera, sestra, kamarádka a pracovnice. A když si odpočinu, pak budu hory přenášet, mámy, chápete, co tím myslím?
Snad ženy pochopí, že v tom nejsou samy a že všechno je to normální. A chlapi možní pochopí, jak je to pro ženy těžké a třeba začnou dělat více než doposud.
Všem přeju lásku k sobě."
Zdroj: Clutch.ua
