"Na Valentýna jsem dostala nabídku k sňatku, ale podmínku, kterou mi Leoš řekl, jsem neviděla ani v indickém filmu"

Možná někdo považuje to za docela infantilní, ale někdy se chce zázrak.

S Leošem se scházíme osm měsíců. Celkově má rád pokec. Ale až teď jsem pochopila, že jsme s ním opravdu málo mluvili na hluboká osobní témata.

Nejčastěji jen klepeme. Rádi probíráme nějaké málo známé lidi nebo kolegy. Během vztahu jsem se podle jmen dozvěděla celý kolektiv mého přítele, ale v jeho vlastním životě pro mě stále mnoho bílých míst.

Věděla jsem, že Leoš žije s maminkou a babičkou. Tento fakt přede mnou nikdy netajil. Zpočátku jsem k tomu přistupovala dosti opatrně, ale časem mě přítel přesvědčil, že to není jeho nedostatek.

Leoš má docela slušnou pozici pro svůj věk. Je jedním z vedoucích na velkém podniku našeho města. Má dobré odborné vzdělání. Během několika let dokázal prokázat svou kompetentnost. V práci si ho váží.

Takže s penězi problémy nemá. Leoš mi vysvětloval své bydlení společně s maminkou a babičkou tím, že prostě nemá naléhavou potřebu od nich odstěhovat se.

Pracuje hodně, přítelkyni neměl. V podstatě doma jen spí. A v takové situaci žít se dvěma ženami, které na tebe vždy čekají s teplou večeří, není tak špatné.

Jediný mínus - scházet se mohli jen na neutrální půdě nebo u mě. Bydlím sama v bytě otce, který mu připadl od jeho rodičů. Celkově během osmi měsíců vztahu jsme se ani jednou nepohádali.

A přišel Den všech zamilovaných. Leoš mě pozval na rande. Ve městě je všechno prostoupené romantikou. V kině a obchodním centru vše jen křičí o lásce.

Strávili jsme nádherný večer. Ani počasí nás nezklamalo. Procházeli jsme se parkem a pak jeli ke mně.

A na konci večera mi můj přítel udělal nabídku. Vůbec jsem to nečekala. Všechno bylo skvělé, ale nemyslela jsem, že Leoš bude chtít tak rychle vzít. Vždyť se ani rok neznáme.

Leoš mi nabídl, abych se stala jeho ženou. Zajásala jsem, protože se mi opravdu líbí, a bez váhání souhlasila.

Měla jsem jen jednu otázku: kde budeme bydlet? Táta mi vždy říkal, že by nechtěl, abych tady žila už vdaná. Myslí si, že manželé by měli na bydlení vydělat společně.

Můj milovaný na takovou otázku ani nemrkl. Už dávno měl na ni odpověď.

- Budeme bydlet všichni společně. Vždycky jsem chtěl, aby všechny mé milované ženy bydlely pod jednou střechou, jako jedna velká rodina.

- Chápu to správně? Chceš, abych se přestěhovala k tobě a my žili s tvou maminkou a babičkou? - Ujasnila jsem si a dostala radostnou kladnou odpověď.

Tady jsem zůstala v šoku. Chlapci je chvilku dvacet devět let. To už vypadalo divně, ale ještě divnější bude, když dospělý muž přivede žít k babičce a mamince takovou dospělou ženu.

Odmítla jsem bydlet s maminkou a babičkou svého přítele, na což jsem dostala odpověď, že mám přemýšlet znovu. Leoš mi dal čas, abych to vše promyslela a souhlasila.

Za jiných podmínek se mnou odmítá se oženit. Tedy buď se přestěhuji k jeho rodině, nebo se nevezmeme. Takový romantický večer jsem měla na Den všech zamilovaných.

A všechno začalo tak dobře! Byla jsem tak ráda, když mi Leoš udělal nabídku, a teď prostě nevím, co dělat.