Moje matka se vracela metrem domů.
Řeknu ještě, že na rozdíl ode mě má okamžitou reakci i nyní, což ji v životě už několikrát zachránilo.
Možná vám někdy povím i další příběhy, kterých bylo nemálo.
Tak tedy, šla po nástupišti a náhle si všimla, že před ní běží malá holčička.
Možná dva roky nebo okolo tří.
A za ní se marně snažila chytit její matka, neustále lapající vzduch tam, kde bylo dítě před sekundou.
Mezitím holčička mířila své nožičky přímo k okraji nástupiště, kde už toho nebylo mnoho.
To já teď tak dlouze vyprávím, ale ve skutečnosti to vše trvalo jen sekundy.
Matka stíhala zachytit tu kuličku jakkoliv.
Jediné, co mohla udělat, bylo zakřičet.
A okamžitě zareagovala výkřikem - "Panenky!!!".
„Byli jsme staří, manželka mi řekla: jestli chceš vzít to štěně slib mi, že budeš žít alespoň dalších 10 let. Nechci, aby zůstalo sirotkem.“ Ze života
Petr Janda uspořádal párty na své zahradě: Kdo z českých celebrit se přidal
Důvod, proč přestalo bít srdce Hany Zagorové, odhalen: "To Hanku sužovalo"
"Dnes odpoledne se v Čerčanech s Jarouškem rozloučí rodina a přátelé": Slavný režisér Jaroslav Hanuš podlehl vleklé nemoci
A... holčička se zastavila několik centimetrů od okraje, otáčela hlavou a hned ji dohnala a pevně chytila ta nešťastná matka, která už byla bílá jako zeď.
Matka pak vyprávěla, že někteří kolemjdoucí si mysleli, že se zbláznila.
Ale oni neviděli celou situaci.
A proč ji napadlo zakřičet právě to slovo, matka sama nerozuměla.
Měli jste podobné situace, kdy rychlá reakce pomohla uniknout nepříjemnostem?
