Moje matka se vracela metrem domů.
Řeknu ještě, že na rozdíl ode mě má okamžitou reakci i nyní, což ji v životě už několikrát zachránilo.
Možná vám někdy povím i další příběhy, kterých bylo nemálo.
Tak tedy, šla po nástupišti a náhle si všimla, že před ní běží malá holčička.
Možná dva roky nebo okolo tří.
A za ní se marně snažila chytit její matka, neustále lapající vzduch tam, kde bylo dítě před sekundou.
Mezitím holčička mířila své nožičky přímo k okraji nástupiště, kde už toho nebylo mnoho.
To já teď tak dlouze vyprávím, ale ve skutečnosti to vše trvalo jen sekundy.
Matka stíhala zachytit tu kuličku jakkoliv.
Jediné, co mohla udělat, bylo zakřičet.
A okamžitě zareagovala výkřikem - "Panenky!!!".
"Sama paní Alena volala, aby kritizovala: Co jsem to za ženu, která neumí uvařit jídlo pro svého muže. Jak chudák Petr se mnou žije"
"Můj zeť umí pracovat se vším, jen ne rukama. Žije z minima a ani ho nenapadne hledat něco lepšího. Rozhodla jsem se s ním promluvit"
Přemek Forejt věnoval dojemný příspěvek své milované Evě: Reakce fanoušků
"Nebyl jsem připraven na taková rozhodnutí svých rodičů": Proč rodiče požadují nájem od svého syna
A... holčička se zastavila několik centimetrů od okraje, otáčela hlavou a hned ji dohnala a pevně chytila ta nešťastná matka, která už byla bílá jako zeď.
Matka pak vyprávěla, že někteří kolemjdoucí si mysleli, že se zbláznila.
Ale oni neviděli celou situaci.
A proč ji napadlo zakřičet právě to slovo, matka sama nerozuměla.
Měli jste podobné situace, kdy rychlá reakce pomohla uniknout nepříjemnostem?
