Co, co, ale takhle prostě vystěhovat vlastní rodiče z bytu, to si v naší fantazii vůbec nedokážeme představit.
Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že se stane taková situace, nikdy bych tomu nevěřila a ještě bych se s tím člověkem pohádala.
S Martinem jsme nikdy neměli problémy. Od dětství jsme ho nějak přivedli k pořádku a odpovědnosti. Když chodil do školy, věděl, že se musí učit, ale ne kvůli dobrým známkám, ale kvůli sobě a své budoucnosti.
V dospívání nevynechával hodiny, neutíkal z domu, nevymlouval se na přátele, aby jel s někým na chalupu, dokonce si ani nevyžadoval kapesné.
Všechny mé kamarádky, když vyprávěly o svých vzpurných dětech, čekaly, že o svém synovi řeknu něco podobného, ale já mlčela. Když jsem řekla, že Martin je vzorové dítě, nevěřily mi a myslely si, že se chci jen předvést jako dobrá matka.
Asi mi velmi záviděly, protože po ukončení univerzity se náš syn jako by změnil.
Jednou přijel na víkend domů a začal mluvit o tom, jak je teď drahé pronajímat si byt a ještě platit poplatky za energie. Bylo by dobré pořídit si vlastní bydlení.
Manžel začal vyprávět, jak jsme také dlouho šetřili a šetřili na všem, abychom si mohli koupit vlastní bydlení. Martin se ale jen podráždil a nějak ostře přerušil tátu:
- To bylo ale kdy! A byty tehdy nestály moc a platy byly vysoké. Ne jako teď.
Tušila jsem, kam tím míří, ale čekala jsem, zda bude mít tu drzost vyslovit své přání.
- Vy s mámou máte tak pěknou chalupu. A dům je tam velký a pozemek přesně takový, jaký je potřeba. Čerstvý vzduch, příroda - pohádka. Tak možná byste se přestěhovali na venkov a byt nechali mně.
S manželem jsme o tom dříve mluvili a opravdu jsme to plánovali, ale až tehdy, když si Saša najde slušnou dívku a ožení se.
Teď ale není připravený na samostatný život. Jasně jsem řekla „ne“ a syn jako by ztratil rozum. Křičel, obviňoval nás z lakoty, připomněl, že celý život byl vzorný, a my jsme tak nevděční!
„Každé ráno přilétá na kuchyňské okno vrána. Každé ráno chce vstoupit do mého domu. Možná pro mě má nějaké zprávy“
"Nejsme gang, jsme rodina": Jak jedna špatná teorie zničila životy milionů psů
Jaké momenty natáčení Sabine Laurinové jsou nejtěžší: "Bylo ticho jako v kostele"
Proč Mark Ztracený pořádá svůj poslední koncert: přítel zpěváka odhalil jeho tajemství
Už několik dní nevolá a nechodí na návštěvu, my taky mlčíme. Ať si pořádně promyslí své chování. Pokud se neomluví, nikdy náš byt nedostane.
Možná, až si sám našetří a vydělá, bude si rodičů víc vážit.
Dříve jsme psali: "Moje mladší snacha zakazuje nazývat vnučku jménem, které je zapsáno v rodném listu, chce, aby jí říkali Bella, protože se jí to tak líbí": ze života