"Záměrně jsem dávala snaše nejtěžší práci ani jsem nebrala ohled na její těhotenství ale ona to ustála i když za to zaplatila vysokou cenu": ze života

Možná ano, když se tchyně záměrně snaží přidělat snaše ještě víc problémů.

Samozřejmě vše záleží hodně na lidech.

Po svatbě jsme s manželem zůstali bydlet u mých rodičů. Žít vedle tchyně jsem odmítla, a tak musel můj Jan přijít k nám. Je to takový měkký a hodný muž. Motám s ním, jak chci, a on mě vždy poslouchá a vždycky se ptá na radu.

V sousedství s námi bydlela teta Tamara, babka-ďábel. U ní se žádný muž neudržel. Doslova je dusila svou těžkou povahou. Je mi líto, že jejímu synovi nebylo přáno, protože musel zůstat bydlet s matkou v jednom domě.

Lukáš byl skvělý kluk a neskutečně pracovitý. Nevím, jakým zázrakem se mu podařilo dostat se z vesnice do města. Odjel na studia, dlouho se neukazoval, a když se konečně vrátil, přivezl matce snachu.

Přišla ke mně ten večer. Oči jí lezly z důlků, z nosu se jí pářilo a tělo se jí třáslo vzteky:

- Představ si, co udělal! Přivezl mi nějakou městskou holku. Sedí tu jako paní, čeká, až jí všechno přinesou a postaví před ní stůl. Ručičky má bílé, kůži hladkou, nehty nalakované. A ona snad bude těma drápama dojit krávu nebo snad čistit prasečí chlívek?

- Ale no tak, teto Tamaro, co se tak rozčilujete. Kdo vůbec řekl, že tu zůstanou bydlet. A co by mladí dělali v naší vesnici? Práci tu nemáme, a normální podmínky k životu také ne. Jestli je z města, tak nebude chtít žít na vesnici. Chudák holka to nevydrží.

- No no, já té snaše ukážu! Nejen že zapomene na mého Lukáše, ona zapomene i na vlastní matku kvůli nekonečné práci.

Nevím, co už sousedka synovi řekla, ale zůstali na vesnici. Viděli byste tu chuděru. Na dvoře pálilo slunce, že nebylo ani k dýchání, a tchyně vyhnala Martu pracovat na zahradu.

U nich ve studni občas mizí voda a musí chodit k nám nabírat vědra. Teta Tamara přinutila snachu přinést dvanáct věder vody do sudu, aby byla do zásoby, i když ona sama nikdy ani jedno vědro nedonesla, o to se staral Lukáš.

Marta se celý den točila kolem tchyně bez odpočinku, někdy pracovala i bez oběda, protože ho musela sama uvařit, a času a síly už prostě nebylo dost. Dlouho to vydržela a mlčela, protože Lukáše opravdu milovala.

Když ale otěhotněla a málem kvůli tchyni přišla o dítě, nevydržela a řekla manželovi, aby si vybral. Lukáš miloval svou ženu a na dítě se těšil, ale matka ho nepustila. Simulovala srdeční záchvat a mrtvici. Srdce mu nebylo z kamene, zůstal u matky, a těhotná snacha odešla.

Já jsem na Martu byla vždycky hodná, tak jsem ji na čas u sebe přichýlila. Neměla se v městě kam vrátit, protože se od ní rodiče odvrátili, když si vzala venkovského kluka bez jejich požehnání.

Přemluvila jsem Martu, aby za nimi odjela a omluvila se. Přijali ji zpět pod podmínkou, že si vezme muže, kterého jí vyberou. Neměla na výběr, tak souhlasila. I když ji nový muž miloval, nechtěl dítě přijmout. Teď žije chudák jako mezi dvěma ohni, snaží se všem zavděčit.

Lukášovi tu není o nic lépe. Nevidí bílý den, protože se neustále opíjí. Nedokáže zapomenout na milovanou ženu a trápí se tím, že se za ni ani jednou nepostavil a věřil jen matce.

Teta Tamara naříká, běhá po babkách a vědmách, aby synovi sundaly kletbu, kterou na něj údajně Marta uvalila. Ale není žádná kletba a Marta mu nic špatného nepřeje, protože ho stále miluje.

Nejen že sousedka zničila svůj život, ale i kolem sebe zmařila tolik nevinných duší.

Dříve jsme psali: "Velmi jasně jsem řekla své "ne", protože teď nechceme darovat náš byt. Náš syn zuřil a nazval nás lakomými a nevděčnými": ze života