Tento příběh přátelství vrátil starého ovčáka zpět k životu a rozzářil štěstím jeho milující majitele.
A hlavní hrdina se čtyřmi nohami získal toho nejlepšího ochránce, jakého si mohl přát.
Můj kamarád měl starého psa, ovčáka. Už sotva chodil, zadní nohy trochu vláčel. A najednou jeho děti přinesly domů krysu v kleci. Řekli, že chudáček nemá kam jít, sousedé se stěhují do zahraničí a chtěli ji vyhodit na smetiště...
Rodiče měli obavy: Jak, ještě i krysa v našem domě? Máme psa, co když se s ním nesnese?
Děti: Budeme na to dohlížet!
Asi dva týdny celá rodina přísně hlídala, aby se pes a krysa nepotkali. Buď zamykali krysu v kleci, nebo psa v jiné místnosti. Ale jednou, jak se to v takových případech stává, si nedali pozor…
Pes strčil svou obrovskou zubatou hlavu, která byla pětkrát větší než samotná krysa, do otevřené klece: „Hej, kdo je tady ten malý?“
A krysa, která klidně spala, se probudila a olízla psovi nos: „Hej, a kdo jsi ty, velikáne?“
A tak začalo přátelství velkého starého psa s mladou krysou. Od té doby spali jen spolu (už nikdo nikoho nezamykal), venku se procházeli spolu (krysa na psově krku), a běhali po bytě jeden za druhým jako čerti. Krysy jsou veselé a hravé bytosti.
Starý pes omládl o pět let, dokonce mu začaly fungovat zadní nohy. Když máte mladého a veselého kamaráda, přenáší se to. Byli skutečnými PŘÁTELI! Dokonce spolu kradli jídlo ze stolu. Přesněji řečeno, krysa tiše vylezla na stůl a shodila psovi chutné kousky. Pes je chytal ve vzduchu: „CHŇAP!“ Byli to skutečný TÝM!
Krysy není třeba mýt – samy se čistí do lesku, třetinu svého života věnují olizování sebe samých. Krysa mého kamaráda kromě sebe pečlivě olizovala i svého drsného psího přítele.
Pravda, celého ho samozřejmě olízat nemohla, byla stokrát menší než on. Měla dost energie na to, aby mu olízala nos, oči a uši. Velký pes při tom kopal zadní nohou blahem.
Nikdo na světě vám neumyje ucho lépe než krysa svým malým růžovým jazýčkem, to vám dosvědčuji. Když krysa vyleze celá do psího ucha, aby ho vyčistila, a z ucha kouká jen její ocas... Umíte si představit, jaké to je být v kůži toho psa? Taky byste kopali zadní nohou!
„Mnozí se bojí opustit svou komfortní zónu, ale někdy je to prostě nutné,“ říká Marie Růžičková, která své fanoušky potěšila novým vzhledem
Jiří Dvořák a Martina Zábranská promluvili o svatbě a společném dítěti: "Ještě si máme o čem povídat"
Jan Musil promluvil o konci vztahu s manželem: "Budu šťastně koukat na to, že máš vedle sebe někoho mladšího"
Třináctiletá dívka porodila dítě. Otci dítěte je teprve sedmnáct: Jaký měla porod nezletilá dívka
A pes na oplátku vděčně olizoval krysu. Pro krysu to nebylo jednoduché. Představte si, že jste tak malí, a někdo vás olizuje obrovským růžovým jazykem velikosti lednice, přičemž vás válí po koberci. Ale to je rituál, tomu se nevyhnete. Krysa při tom máchala všemi čtyřmi nohama.
A když psa po podzimní špinavé procházce vedli mýt tlapky do vany, jemně vzal svou oblíbenou krysu kolem břicha a táhl ji s sebou: „Bez tebe se mi nebude chtít mýt...“ Krysa neodporovala. Když se myje kamarád, taky se trochu namočím, co na tom, vždyť jsem čistá od přírody. To jsem viděl na vlastní oči.
Přicházel jsem do domu svých přátel, kde mě čekali jejich úžasní a podivuhodní pes a krysa. První mě ve vstupní hale přivítala krysa, která vyběhla dopředu (krysy jsou neuvěřitelně zvědavé a běhají velmi rychle): „Hej, kdo to k nám přišel?“ Pak, nespěchajíc, vyšla obrovská ovčanda, přísná: „Hlavně jí, ty malý skokane, nesešlápni ocas, strejdo Marku!“ Ovčanda mě znala už 15 let.
Stoupla si na své silné tlapy (velikosti mé ruky) nad svého maličkého krysiho kamaráda a zakryla ho celým svým tělem. Obě ke mně byly přátelské. Oboje jsem podrbal za ušima a obě mě oblízly. Mám rád psy a krysy. A oni to vědí.
***
...A kamarádka krysa zemřela dřív než její milovaný psí kamarád. Krysy žijí krátce – jen tři roky. Jejich dětství, mládí, dospělost a stáří se vejdou do tohoto krátkého časového úseku. Pak jim „dojde baterka.“ Pes ji přežil o tři dny. Jakmile jeho oblíbená kamarádka krysa odešla, pes si lehl a tiše „odešel do duhového mostu.“ I jeho baterka se vyčerpala.
Pes i tak díky své oblíbené kryse žil minimálně o dva roky déle, jak později řekli veterináři. Žil téměř 18 let. Krysa mu dobíjela „baterku.“ Kamarádi nám vždy dobíjejí baterky – to je životní pravda!
Dříve jsme psali: „Každé ráno přilétá na kuchyňské okno vrána. Každé ráno chce vstoupit do mého domu. Možná pro mě má nějaké zprávy“
