"Opravdu jsme chtěli žít v domě mé babičky. Dohodli jsme se, že půjdeme bydlet k tetě, a když jsme tam dorazili, viděli jsme jejího nového snoubence"

To se stalo mé rodině.

Opravdu jsme chtěli žít v domě mé babičky a teď ani nevíme, co s tím bude.

Vyrůstala jsem v rodině s mnoha dětmi.

A samozřejmě nebylo moc místa pro všechny.

Moje máma má sestru.

V domě žila celý život s babičkou a často jsme je chodili navštěvovat. Bylo by tam dost místa pro všechny.

Moje babička často navrhovala, abych se k nim nastěhovala, ale já to odmítla.

Před sedmi lety zemřela moje babička a nyní v domě žije jedna teta.

A také nám zavolala (konkrétně mě a mého manžela a dvě děti).

Po chvíli přemýšlení jsme se rozhodli využít této příležitosti.

Nemohli jsme zůstat v pronajatých bytech navždy.

V tuto chvíli jsme se s tetou domluvili, že se nastěhujeme najednou a zorganizujeme opravu.

Moje teta byla jen pro to.

Postupně jsme některé věci nastěhovali.

Jednou jsme se jako rodina rozhodli, že na pár dní vyrazíme mimo město.

Když jsme se vrátili a šli jako obvykle navštívit naši tetu, ukázalo se, že se plány změnily.

V domě s ní už byl muž.

Kdysi s ním měla teta vztah, ale moje babička nechtěla. A teď jsou zase spolu.

- Nastěhujte se, - uklidňovala nás teta. - Udělejte si samostatný vchod do domu, abychom se navzájem nerušili.

S manželem jsme se na sebe podívali a souhlasili. Opět jsme probrali všechny detaily a souhlasili.

Hlavní rána byla ale před námi.

V den, kdy jsme už přivedli dělníky na dvůr se všemi plány a vším ostatním, najednou ten stejný muž vyšel z domu.

Za námi číhala teta.

- Zabal to, - říká hlasitě. - Dům je na prodej. A stěhujeme se do jiného města.

Byli jsme jen zaskočeni.

Dobře, bylo by nám to řečeno, ale přivedli jsme lidi.

Před nimi bylo velmi nepříjemné.

Ale tomu se nedalo pomoct, rozešli jsme se.

Je škoda, že dům, kde žila moje babička a část mého dětství, byl zlikvidován někým jiným.

Teta by na něco takového ani nepomyslela a teď ho ve všem poslouchá.

A než mi slíbila dát více než polovinu domu.

Nechci o něj přijít.

Přece jen je s tím spojeno tolik paměti, moje babička tomu věnovala velké úsilí.

Ale s tím se nedá nic dělat, že?

Zdroj: takprosto.cc

Dříve jsme psali: "Často z něho šel i strach": Karel Šíp promluvil o dětských urážkách, na které vzpomíná přes 70 let. Proč bavič nemůže zapomenout na svého učitele

Připomínáme: "Do premiéry, která je na podzim, mi se splácením pomůže přítel": Proč Veronika Gajerová po roce a půl skončila ve velké firmě, kde zalévala květiny