Máma je veselá a společenská, ale nečekala jsem, že by mohla znovu stát matkou v tak pokročilém věku.
Mám na její zdraví spoustu komplimentů, ale těžko si dokážu představit, že bych měla bratra, který by mohl být mým vnukem.
Lehký rodinný šok. Naše babička se chystá stát maminkou.
– Ahoj, mami? Jak se máš? Co děláš? Jak to jde se zdravím? Důchod ti vyplácejí včas? Kohoutky doma netečou?
– Všechno v pořádku, holčičko, díky bohu. Nám důchodcům toho moc netřeba. Mám pro tebe dobrou zprávu, mimochodem. Chystám se do nemocnice...
– Do nemocnice? A co je na tom dobrého, mami? Bolí tě zuby? Bolí tě záda? Játra?
– Ne, holčičko, z jiného důvodu. Řekni mi, co by sis přála? Brášku nebo sestřičku?
– A… a… a...
– Potěšila jsem tě, že? To jsem si myslela. Víš, jak jsem se taky radovala, když jsem si udělala test? Hned jsem omládla o dvacet let!
– Mami, nedělej si takové legrace! Mami, co to povídáš?
– Sdílím s tebou slavnostní zprávu! Co chceš, holčičko? Brášku nebo sestřičku?
– Jaký k čertu bráška? Mami, je mi čtyřicet šest! V mém věku ženy potřebují jen střízlivého manžela, klid a poličku plnou prášků!
– Všechno bude, drahá! A já jsem se šla nechat prohlédnout, ujistila se, a teď půjdu s lehkým srdcem na evidenci...
– Mami, nedělej blbosti! Měla by ses jít evidovat do jiné kanceláře, k psychiatrovi! Co jsi to vymyslela?
Vladimír Menšík a jeho děti.Geniální herec, skvělý bavič, vypravěč, showman: Jiří Sovák s láskou vzpomínal na jednoho ze svých nejoblíbenějších kolegů
Petr říkal, že Adéla už není. Pomáhal jí žít ještě trochu déle, jak jen mohl. Psala si deník, a on jí podkládal čisté listy: příběh posledních dnů
"Od výběru správné barvy k barvení šedých vlasů": Jednoduché tipy, které můžete použít doma
"Obě jsou v televizi tři roky a propracovali se doslova od píky": Kdo doplní Karla Kašáka v zprávách o počasí
– Chystám se pořídit si dítě, to jsem vymyslela! Tedy, ono se tak nějak přihodilo... trochu jsem nedávala pozor. Nebo snad nejsi ráda, že budeš mít brášku?
– Zabila jsi mě, mami! Na co mi bude bratr, který by mi mohl být vnukem?
– Milovat a hýčkat, na to! Pojď k sobě a sdílej se mnou radost z nadcházejícího mateřství.
– Jsem v šoku, mami. Vždyť ti je už šedesát pět...
– No jo, je to škoda, že jsem to nestihla do narozenin. Budu rodit v šedesáti šesti. Kdyby se narodila holčička, přemýšlím, že bych ji pojmenovala Stefanie...
– Jaká sakra Stefanie? Mami, takhle už děti nikdo nepojmenovává!
– No tak, v šedesáti šesti nerodí všechny, jen ty nejodvážnější dívky jako já! Ha-ha-ha! Takže dceru přemýšlím pojmenovat Stefanie, a pro chlapečka jsem vymyslela jméno – Alchero José Domingo! Jak se ti líbí?
– Mami, jsem z tebe úplně v šoku! Příliš ses dívala na latinskoamerické seriály! Jsi babička... skoro prababička – a tyhle věci mi povídáš? Nemám slov!
– Vychováme ho, holčičko, co jsou naše roky? Koupím si auto, budeme jezdit a poznávat svět!
– Mami, kde vezmeš peníze na auto?
– No přece dostanu příspěvek na druhé dítě! Ty jsi moje první, a Alchero Domingo bude druhý!
– Jsem v hlubokém transu, mami... Kašlu na příspěvek, jsou důležitější otázky. Mami, kdo je otec dítěte? Kdo je ten opelichaný čáp s Parkinsonem?
– Dobrý dotaz, holčičko, i já jsem trochu zmatená. Ale myslím, že mám dva možné kandidáty...
– Dva???...
– No ano! Počítám si data. Pan Michal u mě byl patnáctého, protože vždycky přichází na den důchodu.
– Bože... bože...
– Ale šestnáctého jsme se s panem Jiřím saunovali – to taky musím vzít v úvahu!
– Hrůza... hrůza... mami, jak jsem tě mohla nechat takhle spustit... propadla jsi nevázanosti na stará kolena!
– Jaké nevázanosti? O své matce takhle mluvíš? Všechno máme z lásky! Ruku na srdce, spíš bych to tipla na Jiřího.
– Ach... Proč zrovna Jiřího, mami?
– Má větší důchod... a všechno ostatní je taky větší, ha-ha-ha! Osvědčil se, mistr hlubinného vrtání. Uloupil mou nevinnost, teď ať si mě vezme!
– Mami, vtipy stranou, ale myslím, že by ses měla ukázat jinému doktorovi a... zastavit tohle šílenství!
– Už jsem se objednala k jinému doktorovi, neboj. Chci si nechat udělat plastiku. Nehodí se, abych vypadala zanedbaně! Tady trochu zpevnit, tamhle trochu přidat... Ach, kolik mám radostné práce před sebou! Už si vzpomínám, jak se balí miminka, našla jsem postýlku, ohrádku...
– Úplně ses zbláznila! A čím ho budeš krmit, mami? Čím budeš krmit?
– Copak jsem se zbytečně lopotila na světě šedesát pět let? Uvařím mu koláč, pečeni, barbecue s kostičkou! Jezte, Alchero, a pěkně rostěte, ha-ha-ha!
– Klid... mami, promiň, musím si vzít léky a jít si lehnout. Možná budu muset zavolat sanitku... a pak je pošlu rovnou k tobě, co ty na to?
– Dceruško, klidni se! Nenervuj těhotnou ženu! Co já s tvou sanitkou? Už jsem si zavolala taxi, když ještě nemám vlastní auto.
– Umírám z tvých kousků, mami! Proč sis volala taxi?
– Na manikúru – a za Jiřím na návštěvu, potěšit starého! A ty lež, nekašli! Ať žije demografie! A to jsem ti ještě neřekla, že čekám dvojčata...
Dříve jsme psali: Zbytečná žena. Petr odešel od Lary a nechtěl se vrátit. A jí začal normální život – konečně pro sebe. Díky bohu za syna: ze života
