V takových chvílích se často hodí mechanické znalosti. Ale co když jste důchodkyně, učitelka hudby, která nikdy nedržela v ruce nic těžšího než smyčec? Potřebujete prostě odbornou pomoc.
Jednou Jiří, projíždějící po silnici, uviděl na kraji vozovky starší paní. I ve slábnoucím světle dne bylo snadné vidět, že potřebuje pomoc.
Zprudka zabrzdil a zastavil se u jejího Mercedesu. Jeho starý Fiat ještě stále nespokojeně syčel, když mladý muž vystoupil z auta.
Paní se snažila skrýt svůj neklid za úsměv, což se jí příliš nedařilo. Za poslední dvě hodiny se nikdo u ní nezastavil, aby jí nabídl pomoc.
A on? Proč je tady? Vypadá chudě a hladově. Je nebezpečný? V hlavě staré paní se honily otázky.
Muž ihned rozpoznal její neklid. Pouze strach dokáže v lidských očích zanechat takovou stopu. Dobře to znal.
„Dobrý den, můžu vám pomoci. Proč si nejdete sednout do auta, tam je tepleji? Ach ano, jmenuji se Jiří Cibulka.“
Mercedes měl jen prázdnou pneumatiku, ale pro bezmocnou starší paní se tato událost na rušné silnici 50 kilometrů od Prahy zdála tragédií. Jiří problém rychle vyřešil, přičemž si zašpinil a poranil ruce.
Když viděla, že muž je skoro hotov, paní otevřela okno a začala s ním mluvit. Vyprávěla mu, že je z Brna, že zde neplánovala zůstat dlouho, a vysvětlila, jak s ní osud krutě zametl.
Žena mu upřímně řekla, že mu nikdy nebude schopna dostatečně poděkovat.
Jiří se jen usmál. Starší paní se zeptala, kolik mu může zaplatit – jakákoli částka by byla v této situaci přijatelná.
Muž bez váhání odmítl. Vzpomněl si na všechny, kdo mu kdysi pomohli v těžké situaci, aniž by za to něco chtěli. Jiří jí řekl, že pokud mu chce opravdu poděkovat, měla by pomoci prvnímu, kdo to bude potřebovat.
Dodala: „V tu chvíli na mě jen pomyslete...“
"Já tady vládnu": Tchyně mi vytýkala před hosty, ale já jí připomněl, na čí účet žije
Daniela Písařovicová komentovala zvěsti o těhotenství: "Potřebovala jsem si na chvíli sednout"
Jiří Dvořák a Martina Zábranská promluvili o svatbě a společném dítěti: "Ještě si máme o čem povídat"
Vanilkové rohlíčky podle receptu Hany Zagorové: "Musím je schovávat před Štefanem, který je dokáže najít všude," prohlásila kdysi legendární zpěvačka
Pan Cibulka počkal, až stará paní nastartuje své auto a odjede. Po chladném a neúspěšném dni tato náhlá příležitost k laskavosti náhle dodala jeho citům trochu barev.
Díval se za dámou v Mercedesu a děkoval jí. S úsměvem na tváři se posadil do auta a zmizel ve večerním šeru.
Po několika mílích stará paní zastavila v kavárně. Byla to obyčejná jídelna na čerpací stanici. Její nedbale upravené stoly vypadaly i na pozadí chudého interiéru bídně.
Kavárna, celá tato scenérie vzbuzovala u dámy v Mercedesu nepříjemné pocity neklidu a nepohodlí. Jak se někdy změnou prostředí stáváme cizími pro staré přátele.
Z této skromné ubohosti vyčnívala jedna servírka. Starší paní si hned všimla jejího úsměvu. Úsměv, kterým se obvykle maskuje neklid, únava a bolest.
Žena v mladé dívce poznala sebe, vždyť ještě před půl hodinou stála na silnici bezmocná s podobným výrazem očí a stejným úsměvem.
Dívka si neustále utírala potem zbrocenou tvář špinavým ručníkem, nervózně se dívala na zákazníky a neuklizené stoly, nevěděla, jak dnes vše zvládne.
Úsměv na její tváři však nepřestával těšit okolí. Zkušená dáma v Mercedesu odhadla, že servírka byla zhruba v sedmém měsíci těhotenství. Hlavou jí proběhla myšlenka: „Jak někdo, kdo má tak málo, může dávat ostatním tak mnoho?“ Vzpomněla si na Jiřího, který jí dnes pomohl.
Po večeři položila stará paní na stůl 200 korun podle účtenky a stodolarovou bankovku a rychle odešla. Když servírka přišla ke stolu a uviděla peníze a mizící ženu ve dveřích, pochopila, že už ji nestihne dohonit a vrátit jí drobné.
O chvíli později jí v očích vyhrkly slzy, když četla text na popsaném ubrousku:
„Nejsi mi nic dlužná. Moc tě chápu. Jednou mi také někdo pomohl, aniž by za to něco žádal. Takže teď já pomáhám tobě. Pokud mi chceš poděkovat, udělej následující: nenech tento koloběh lásky a dobroty zastavit se u tebe.“
Pod popsaným ubrouskem bylo navíc 400 eur.
Špinavé stoly a hrnce, mnoho zákazníků – s tím vším si dívka, posilněná neuvěřitelným projevem lidskosti, snadno poradila.
Když se vrátila domů, stále myslela na tu dámu v Mercedesu. Jak věděla, co teď potřebujeme? Brzy se nám narodí dítě a s těmito příjmy bychom měli problémy...
Zalezla do postele a objala spícího manžela. Tak se bál o peníze, snažil se, jak mohl... Políbila ho a zašeptala mu do ucha: „Všechno bude v pořádku. Moc tě miluji, můj Jiří Cibulko.“
Někdy zapomínáme, jak neomylně v životě funguje bumerangový princip. Všichni občas potřebujeme připomenout, co je v životě opravdu důležité.
Dříve jsme psali: „Ochránce zoo Alex dlouho toužil potkat nějakou dívku. Osud mu dal šanci a on musel skočit do klece s dravci, aby zachránil svého kamaráda“: ze života
