Ismailovo srdce nevydrželo. Uvědomil si, kam každý den utíká jeho pes: "Nechápal jsem to hned, ale slzy už tekly. Plakali jsme spolu"

Jak uvádí Web Fakta v detailieh  Ismailův otec Metin, přestože byl částečně ochrnutý, se pohyboval samostatně.

A Sabir byl silně připoután ke starému muži a všude za ním chodil. Jednou se však Metinův zdravotní stav výrazně zhoršil a byl odvezen do nemocnice – domů se už nevrátil.

Po pohřbu svého otce si Ismail všiml, že se chování psa změnilo - předtím se nijak zvlášť nevyznačoval láskou ke svobodě, ale teď začal na celý den utíkat z domova.

Domů se Sabir vracel blíž k večeru a celý jeho pohled byl pokaždé smutný.

Ismail se rozhodl zjistit, kam se pes denně ztrácí. Ale ani ho nenapadlo, že by ta cesta mohla být tak dlouhá a kam ho nakonec zavede.

A za psem přišel muž na okraj města, pes ale pokračoval dál. Pak Ismail začal chápat, kam Sabir míří. O něco později už mohl s jistotou říci, kam se pes vydá, a to na otcův hrob.

Sabir se se svým pánem majitelem, když byl pohřben. Celou dobu mu chyběl.

Když Ismail spatřil psa na otcově hrobě, uvědomil si, jak těžká pro něj byla tato ztráta – stejně těžká jako pro něj samotného. A když si to uvědomil, nemohl zadržet slzy, stejně jako Sabir.

Zdroj: Fakta v detailieh