Nemohu s jistotou říct, že jsem se z té jámy dostala, ale zvládla jsem mnoho problémů. Nervy jsou už pryč, život kvete a voní, mám přátele a kamarádky, mám oblíbené koníčky, mám práci, která se mi líbí a přináší mi uspokojení v oblasti seberealizace.
Ale co se týče osobního života, nemám v něm nic, nevím, jestli to je štěstí nebo ne. Možná jsem prostě vyhořela emocionálně.
Už nemám touhu ani chuť ke všem těm věcem jako jsou romány, rodina a podobně. Mateřský instinkt také úspěšně usnul, i když mi není ani 30 let, a ani flirtování a podobné věci už mě nelákají.
Řeknu to upřímně, jsem šťastná, jsem spokojená se svým životem, bolest, zlost a lítost jsou pryč, žiju klidně a dobře. Co se týče mého bývalého manžela a sestry, tak k nim nemám co říct - odpustila jsem jim, ale komunikovat se sestrou je pro mě nad mé síly.
Od té doby jsme se neviděli a upřímně řečeno, nechci ji vidět ani s ní mluvit. Neumím si to představit po všem, co se stalo, je to nějak nepřirozené.
Mohu také říct, že se jim to vrací jako bumerang, zvláště sestře víc než mému bývalému manželovi, je nějak divná, pravděpodobně je to spravedlnost.
Za prvé, měli společné nemocné dítě, a za druhé, dlouho spolu nevydrželi, loď štěstí asi narazila na útesy velkých reálných problémů a životních obtíží.
Začali se silně hádat, a nakonec ho vyhnala a pak podala žádost o rozvod, nikdo se nechtěl smířit, takže rozvod proběhl bez problémů. Platí alimenty, a ona teď žije jen pro dítě, s osobním životem musela se rozloučit úplně.
O něm nevím, co teď, vím, že zatím žije sám, zřídka navštěvuje dítě a platí alimenty. Myslím si, že mu to jako bumerang nevrátilo. No, takový je život, a tak to všechno dopadlo."
