Žiju s mladým mužem téměř 2 roky. Má dceru z prvního manželství. Říká, že se s první ženou oženil dávno, protože dívka byla již těhotná. Rozvedl se po roce. A tato chyba jeho mládí nás všechny trápí!
Když jsme začali randit, můj muž mi posílal fotky své dcery, když byl s ní. Volal mi, předala.
Je to pro mě důležité? Nemohu ji vidět a nechci. Jeho bývalá manželka je naprosto neadekvátní matka, která neustále zasahuje do našeho života a považuje za "nutné a povinné" zajímat se o toto dítě, volat a jezdit (žijeme ve jiném městě a cesta je velmi daleká). Někdy mi může posílat různé nehezké věci o něm, stěžovat si na život.
Nesnáším ji a nesnáším toto dítě. S mým mužem si velmi vzájemně důvěřujeme. Dělá pro mě všechno. Vždy se snaží mi ustoupit, ale já s tím sama nemohu nic dělat. Zakázala jsem mu veškerý kontakt s těmito lidmi poté, co jeho bývalá manželka řekla, ať si vybere: buď "milenka" nebo "manželka a dcera".
Už rok mě žádá, abych počkala, protože chce "postupně omezit komunikaci na minimum", a já už jenom unaveně čekám. Jsem mladá, chci svou vlastní rodinu a nechci, aby tato jeho "chyba" se nějakým způsobem objevovala v našich životech.
Opravdu omezil komunikaci s nimi. Skoro nikdy jí nepíše a nevolá (jak říká, není mu to lehké). Ale ona se nezastaví. Neustále buší na "uzavřené" dveře, píše, volá, požaduje komunikaci.
Jenom nerozumím, jak je možné nemít takovou úctu k sobě. Někdy mám pocit, že se zblázním z té nenávisti. Připadá mi, že tohle všechno není normální.
Asi není správné tak negativně se stavět k dítěti. Nepřeji jí nic zlého. Jenom chci, aby ji nebylo v našich životech. Mám vlastní život a místo v něm pro děti mého milovaného člověka není.
zdroj fotografie - youtube.com
