Mému rozhořčení nejsou meze.
Se synem bydlíme v paneláku ještě z dob Sovětského svazu, zvuková izolace je zde průměrná, takže často slyšíme vše, co se děje jak na ulici, tak u sousedů.
V létě je dusno, takže musíme otevřít okna. A nyní je to problém, protože v našem dvorku je od rána do večera někdo přítomen. Doléhají zvuky, které prostě znemožňují spát.
Každým dnem situace jen zhoršuje, maminky se svými dětmi se procházejí do pozdní noci, dospívající se chechtají, baví se na houpačkách.
Kdyby to byli jen kluci, ale tam jsou i dívky, které rády bouřlivě probírají svůj osobní život na celý dvůr. Mluví velmi nahlas, používají sprostá slova a smějí se, jako koně.
Zpočátku jsem si myslela, že jsem jen příliš kritická, ale nedávno u nás přespala tchýně a řekla, že bylo nemožné usnout.
Nedávno se můj syn probudil od hluku v 22:00, a poté už do rána nemohl usnout a hodně zlobil.
Bojím se o své dítě, protože takový spánek může v budoucnu velmi ovlivnit jeho psychiku.
Včera syn ani nestihl usnout, když večer začaly skřípat houpačky a maminky vyšly na posezení. Tehdy mi došly nervy a vyšla jsem na balkon:
– Pokud se neuklidníte – zavolám policii!
Myslela jsem, že je to nějak ovlivní, ale bylo jim to jedno. Maminky se bavily, vedle nich děti, dokonce byl tam kočárek, ve kterém dítě 5 let nemohlo usnout. Je jim prostě jedno na vlastní děti. Zavolala jsem policii a vysvětlila, co mi vadí.
„Mnozí se bojí opustit svou komfortní zónu, ale někdy je to prostě nutné,“ říká Marie Růžičková, která své fanoušky potěšila novým vzhledem
"Od výběru správné barvy k barvení šedých vlasů": Jednoduché tipy, které můžete použít doma
Jiří Dvořák a Martina Zábranská promluvili o svatbě a společném dítěti: "Ještě si máme o čem povídat"
Jan Musil promluvil o konci vztahu s manželem: "Budu šťastně koukat na to, že máš vedle sebe někoho mladšího"
Policie do našeho dvora dorazila až po hodině a ještě s houkajícími sirénami. Maminky z dálky uslyšely zvuky a hned se rozutekly do domovů.
Zůstala jen jedna, u které dítě bylo ve vozíku. Policista k ní přistoupil, vyměnili si pár frází a pomohl jí vozík dostat do domu. Poté zašel za mnou a naznačil pokutu za falešné volání.
Příště jsem byla chytřejší a vše jsem natočila na video, které jsem poslala na oddělení. Policie to vzala na vědomí a řekla, že příště bych měla lépe zachytit obličeje.
Nyní se se mnou v domě nikdo nebaví, Babička Lenka, sousedka z prvního patra, řekla:
– Jak se ti nemůže stydět, maminky s dětmi se procházejí, a ty s tou svou policií!
Ale necítím se provinile! Proč bych to měla poslouchat každou noc?
