Ale nedělám z toho problém, mé život se mi skvěle daří. Rodiče mi koupili byt v hlavním městě, udělali tam rekonstrukci podle mého gusta.
Sama pracuji v dobré firmě, mám vlastní auto, přátele - někdo by si přál být na mém místě. Vztahy s muži mi opravdu nevycházejí, ale to bylo tak od mládí, takže jsem si zvykla.
Mé první vážné vztahy byly ještě ve 23 letech, tehdy jsem bydlela s matkou, otec už s námi nebyl. S klukem jsme chtěli se vdát, už jsem se viděla v bílých šatech u oltáře.
Matka mi neustále říkala, že ke mně nepasuje. Byl z početné rodiny z vesnice, tehdy žil na kolejích, a my jsme neměli kam jít.
Tak jsme se rozešli, k svatbě nedošlo. Řekla jsem mu, aby šel pracovat a najal nám bydlení, ale on si stěžoval, že chce dokončit univerzitu s červeným diplomem a nebude proto dřít v noci.
Jeho odpověď mě překvapila, kvůli mně měl jít do všeho, ale ani se nenamáhal najít práci. Upřímně řečeno, to bylo mé první zklamání.
Nedávno jsem na sociálních sítích viděla jeho fotku, žije nešpatně, má vlastní dům, drahá auta, říkají, že se stal podnikatelem.
Mohla bych být místo jeho manželky, ale kdy bychom zbohatli? Teprve teď? Neměla bych čekat tak dlouho…
Další vážné vztahy jsem měla až ve 31 letech, ten muž byl starší než já, rozvedený. Své bydlení nechal synovi a bývalé manželce, a na "schůzky" chodil ke mně.
Později mi navrhl sňatek. Nebyla jsem proti, ale vadilo mi, že nemá vlastní bydlení. Ve svém bytě s ním bydlet nechtěla.
Ujišťoval mě, že to je jen na první čas, dokud bude šetřit peníze. Samozřejmě, to mi vůbec nevyhovovalo a když přišlo na nabídku, odmítla jsem ho.
"Nerozumí mému vzhledu. Ani na pozici pokladního mě nevezmou": Mladý muž si stěžuje na trh práce
Tajemství Ladislava Štaidla je odhaleno: "Na místě posledního odpočinku se objevila soška jezevčíka"
"Odhodila oblečení, postavila se před objektiv jako modelka a nechala se v rouše Evině": Padesátiletá Leona Kvasnicová se odvážila pro odvážné foto
"Iveta Bartošová mi dala svobodu": Anna Štaidlová o rozvodu s Ladislavem Štaidlem. Život po skončení vztahu
No a třetí případ byl také smutný, díky mým kamarádkám. Seznámily mě s jedním mužem, prý je velmi dobrý člověk, svobodný, bez alimentů a hlavně má svůj byt, vlastní bydlení.
Šli jsme párkrát na rande do kina a na říční tramvaj. Poté mě pozval k sobě domů. Jeho bydlení mě zklamalo - nějaký jednopokojový byt se starou rekonstrukcí v chudé čtvrti. K sobě ho určitě nepustím, a ani k němu nepůjdu.
Všechny moje kamarádky už dávno vyšly provdané, mají děti. A byly šokované, když slyšely, že jsme se rozešli:
- Nikdo ti ji nevezme, paní jsi ty, kdykoliv muže můžeš požádat, aby šel, pokud se ukáže být zlým člověkem! A koho pak budeš v starosti potřebovat?
Nerozumím jejich požadavkům a myslím si, že vůbec nemají pravdu. Do svého bytu nechci pustit cizího muže, tam jsou věci, které jsou pro mě velmi důležité.
To je má pevnost, zázemí. A pravý muž, pokud bude chtít být se mnou, udělá vše, abych byla šťastná.
Ať říkají, že na svého prince nečekám, ale raději budu sama. Jsem ještě mladá, krásná, a nic mimořádného od něj nežádám.
