Ona je sekretářka ve státní instituci a já pracuji jako manažer prodeje v soukromé firmě. Je pro nás velmi těžké si vybrat dovolenou, protože nás ne vždy pustí z práce, navíc bývají různé situace.
Celkově jsme za ty roky byli spolu na dovolené jen jednou.
A tady je – dlouho očekávaná dovolená, kterou jsme plánovali už půl roku dopředu. Dokonce jsme si s manželkou vzali skoro současně volno, byli jsme šťastní.
Chtěli jsme jet autem k Černému moři, přátelé se o tom dozvěděli a požádali nás, aby mohli jet s námi. Zbýval týden do odjezdu, když se mi v autě pokazila převodovka.
Rozhodl jsem se opravu odložit na později, protože jsme se s kamarádem domluvili, že pojedeme jeho autem – tak to bude levnější pro všechny, dáme se dohromady na benzín.
Našli jsme vesnici pod Oděsou a tam jsme si pronajali pokoj v hotelu. Vyrazili jsme všichni společně na cestu.
Vše bylo dobře, pokoje nás vyšly levně, nákupy jsme dělali v obchodě, nedaleko byl aquapark – celkově se nám to moc líbilo.
Celý den jsme skoro odpočívali na pláži, a večer jsme chodili na procházky po párech.
A tady večer před odjezdem jsme zaklepali na pokoj našich přátel. Chtěli jsme s nimi jít v poslední večer na diskotéku.
Pravda, nikdo dveře neotevřel. Začali jsme volat – všechno měli vypnuté, nechápali jsme, co se děje. Začali jsme se ptát majitelů hotelu, jestli náhodou neviděli naše přátele – jak se ukázalo, odjeli už během oběda.
My právě s manželkou šli na místní trh koupit nějaké suvenýry před odjezdem.
"Maminka se štve, pláče, chce domů a já se cítím klidněji, když je pod dohledem, ale nemůžu se dívat na maminčiny uplakané oči: Jakou volbu zvolit"
"Táta pozval mě na návštěvu a celý večer si stěžoval, jak je unavený vařit a uklízet, a máma si jeho práce neváží: Nevěděla jsem, co odpovědět"
Jožka Zeman už není mezi námi: Kdy se budou moci fanoušci rozloučit s moderátorem
"Nejsi pro mého syna vhodná. Nenič tomu chlapci život. Najdi někoho ve svém věku a odejdi od Martina. Nebudeš šťastná: Chtělo se mi brečet"
Pak jsme s manželkou začali hledat řešení, našli jsme místní, kteří souhlasili, že nás zavezou do Oděsy, a tam jsme si koupili lístky na vlak.
Pravda, na jeden den jsme museli zůstat déle, protože skoro nebyly lístky, a koupili jsme místa v luxusním kupé, které není z nejlevnějších.
Tak jsme se dostali domů dvěma dny s kufry a taškami. Do práce jsem šel o den později a cesta mě stála majlant.
Po příjezdu kámoš sám zavolal a řekl, že „nám bylo s vámi nuda a rozhodli jsme se odjet, abychom zbytek dovolené strávili ve dvou“.
Byl jsem šokovaný, ale na tom naše přátelství skončilo. Jak mohou lidé být tak nezodpovědní. Navíc jsme s manželkou dostali vynadáno od šéfů, protože jsme se do práce vrátili o dva dny později.
