Lakomý Karel přišel na způsob, jak tajně ušetřit peníze na své ženě a dětech. Ale nemyslel jsem si, že lidé mohou být tak chamtiví po cizím dobru

Kdyby to bylo jeho rozhodnutí, celá rodina by se oblékala v obchodech s použitým oblečením; stravovala by se výhradně žitným chlebem, bramborami, olejem, cibulí, těstovinami a polévkami z pytlíku; dovolené by strávila ve městě; teplou vodu a elektřinu by nepoužívala; hosty by nepozvala; svátky by neslavila; prala by v noci; a na mytí nádobí a těla by používala stejné mýdlo, které dostal v práci. A tak dále a podobně.

Upřímně řečeno, Karel měl spoustu věcí, na kterých by mohl ušetřit, a ušetřené odložit. Ale Olga, jeho manželka, mu to nedovolila.

- Ty, Karle, je tvá vůle, pokud máš tak silnou touhu, šetři, kolik tvé duši zalíbí, - hned řekla Olga manželovi, když se poprvé zmínil na toto téma.

A stalo se to brzy po narození druhého dítěte, můžeš nosit, co chceš, a stravovat se, čím chceš. Třeba lesem mech a kůrou stromů, a pít vodu z kohoutku. Nevyslovím ani slovo. A myj se, čím chceš. Hlavně, abys šel čistý spát. Můžeš si dokonce čistit zuby mýdlem, které dostáváš v práci. A oblečení si vůbec nemusíš kupovat. Chod v pracovním, které ti vydávají v závodě.

Pokud chceš, můžeš zapomenout i na dovolenou, pokud ji nepotřebuješ. A dokonce můžeš nejezdit do práce, abys nevynakládal na cestu. Spěchej u svého stroje, pokud si myslíš, že je to správné. To je tvoje věc a já se do toho nepletu.

Ale! Mě a děti do svého dobrodružného šetření nezatahuj. Takže uděláme s tebou toto.

Dáš mi dvě třetiny svého platu. A zbytek můžeš šetřit, kolik tvé duše zalíbí. A pokud nesouhlasíš, řekněme si rovnou teď rozloučíme. Jeď k mamince a plat alimenty na dvě děti.

Karel přemýšlel a odmítl. Protože rychle pochopil, že mu výhodnější je dát dvě třetiny platu a žít s manželkou a dětmi, než za menší částku, ale s maminkou.

A rozvádět se Karel nechtěl. Byl sice žárlivý, ale Olgu miloval. A děti také miloval.

A tak byl Karel nucen přijmout nabídku manželky. Ale to neznamená, že se vzdal svých principů. Ne!

- Budeš šetřit, Karle, - řekl si, když byl v bytě sám a díval se na sebe v zrcadle. - A na dětech budeš šetřit, i na manželce. Ale budeš to dělat nenápadně. Jak? Velmi jednoduše. Na dárcích. Když jim budeš kupovat něco, budeš přemýšlet především o prospěchu pro celou rodinu.

A brzy se Karlovi naskytla příležitost tajně ušetřit na dárku manželce, k jejím narozeninám.

A Karel začal přemýšlet, co by tak Olze mohl darovat, aby se v domácnosti objevila užitečná věc.

Karel dlouho přemýšlel. A to je pochopitelné. Protože úkol před ním nestál tak jednoduchý. Za prvé, vejít se do malé částky. A za druhé, koupit potřebnou věc do domu, ale aby to vypadalo, jako by to bylo pro ni. Ale i když to nebylo jednoduché, Valerij si s úkolem poradil.

- To je pro mě? - zeptala se radostně Olga, když jí Valerij předal obrovskou kartonovou krabici.

- Pro tebe, - odpověděl Karel.

- A co tam je?

- To, po čem jsi už dlouho toužila.

- Toužila? - překvapila se Olga. - Dlouho?

- Skoro od prvního dne našeho seznámení, - odpověděl Karel. - Otevírej.

- Bojím se, - řekla Olga. - Co když se mi to nebude líbit.

- Otevírej, neboj se. Bude se ti líbit. Nepochybuj.

Po otevření krabice Olga našla uvnitř dvě polštáře. Nějakou dobu je s zájmem prohlížela. Pak se podívala na manžela.

- To je všechno pro mě? - zeptala se.

- No, a pro koho jiného? Samozřejmě, že pro tebe.

- Děkuji, - řekla Olga.

- S narozeninami tě, milá, - radostně řekl Valerij, který také už dlouho chtěl koupit nové polštáře, ale vždycky se k tomu nemohl odhodlat, - protože si pamatuji, kolikrát jsi si stěžovala, že máme nepohodlné polštáře a že je už dávno čas je vyměnit. Tady! Teď ti bude pohodlně. Spěchej s potěšením.

- Děkuji, miláčku.

A když přišel čas jít spát, Karel si uvědomil, že se ve svých výpočtech zmýlil. Protože Olga nezačala sdílet s ním své polštáře. Řekla, že to je její dárek a nikomu ho nedá.

Té noci Karel dlouho nemohl usnout. Mučily ho lakomé mužské slzy. Ležel na svém starém, nepohodlném polštáři a smutně přemýšlel o nedokonalosti lidí obecně a o tvrdosti své manželky zvláště.

- Ne, - myslel si, s závistí se dívajíc na sladce spící Olgu, - ona mě nemiluje. Určitě mě nemiluje. Jinak by se o polštáře podělila. Protože jsem na to tak spoléhal.