Nikdy bych si nemyslela, že v supermarketu potkám zajímavou postavu.

Proto vám chci vyprávět o tomto případu.

Po práci jsem se rozhodla zajít do obchodu, který byl nedaleko kanceláře. Chtěla jsem si koupit něco dobrého, protože zítra je sobota a můžu si odpočinout.

Vybrala jsem si několik čokolád, sušenek a jablek a šla k pokladně. Stojím, nikoho neobtěžuji a poslouchám hudbu v sluchátkách, za mnou je muž s plným košíkem zboží.

Vysoký, sympatický, na pohled někde 50 let. Uspořádala jsem své sladkosti tak, aby i on měl dost místa. Cítím, jak se někdo dotkl mého ramene. Vyndám sluchátko a dám píseň na pauzu.

– Promiňte, chtěli jste něco? Chcete jít přede mě?

– Ne. Chtěl jsem se zeptat, jestli nemáte chuť zaplatit i za moje zboží? – odpovídá s úsměvem muž. Mimochodem, má velmi příjemný, i když basový hlas.

– Eh... No, pokud vám chybí peníze, mohu vám přidat potřebnou částku. – trochu rozpačitě odpovídám na tento „vtip“.

– Ne, mám dost. Co kdybych vám pomohl, koupil bych vám ještě jeden kilogram takových jablek? Vím, že jsou velmi sladká a chutná.

– Děkuji, ale není třeba. Mám slevovou kartu, vystačím si.

– Ale prosím, neodmítejte mi to. Chci pomoci tak krásné a elegantní ženě, jako jste vy.

Populární zprávy teď

Přítelkyně Jana Kolomazníka promluvila o jeho zdraví: "On je v nemocnici"

Poslední sms od Hany Zagorové: "Publikum, pódium, to byl její život"

Život Artura Štaidla po odchodu dvou rodičů: "Poslouchal jsem rady svého milovaného otce"

"Vánoční inspirace na nový recept": Recepty na sváteční pečení od slavných žen

Zobrazit více

Ale já tuto nabídku tvrdohlavě ignorovala. Sama zaplatila za zboží, vzala si tašky do rukou a pyšně odešla k východu. Cizinec ještě volal za mnou, že mě chce svézt domů, ale já předstírala, že poslouchám hudbu. Přišla jsem domů, zapnula svůj oblíbený seriál a krájela ovoce – a do krku mi to nešlo!

A dívat se na televizi mě taky nebavilo. Pořád jsem jen myslela na toho muže. A v práci mi kolega často nabízí kávu, dokonce se mnou může i flirtovat. A ve veřejné dopravě mi muži podávají ruku, když vystupuji, nebo mi ustupují místo, i když jedu jen dvě zastávky. Proč se to všechno děje právě mně?

Samozřejmě, že jsem měla ve škole nebo na univerzitě dostatek nápadníků. Ale tehdy jsem byla mladá dívka, a teď tu a tam už mám šedé vlasy a pár nových vrásek. Nedávno mi bylo 40 let. Samozřejmě, že po mně netouží mladíci a školáci ve stádech, ale muži už jsou v tak zralém věku.

Snad hledají chůvu na odchod do důchodu? Další den jsem se setkala s kamarádkami v kavárně a u skleničky vína jsme začaly diskutovat o mužích. Irina, kamarádka ještě ze školních lavic, přečetla zajímavý článek:

– Pro ženy, kterým je už čtyřicet plus let, je docela těžké najít hodného kandidáta stejného věku. Protože muži budou vždycky koukat na mladé a krásné krásky, které jsou od nich mladší o 10 let nebo i více. To je dáno přírodou a tento řetězec nelze přerušit. To je to! – zvolala vítězoslavně dívka, jako by obhájila svou doktorskou práci s vyznamenáním.

Kamarádka je diplomovaný specialistka, skoro 20 let pracuje jako rodinná psychoterapeutka. Vždy vypráví o zajímavých příbězích z života pacientů nebo nějakých výzkumech v oblasti psychologie vztahů. Proto snadno potvrdila teorii článku o výběru nové manželky – mladší bude vždycky lepší než vrstevnice!

Kromě Iriny mám ještě dvě kamarádky. Elena hned po škole vyšla za muže za svého spolužáka Vasila, a Olga porodila druhé dítě od manžela, který je od ní mladší o 5 let. Každý víkend se scházíme v kavárně na setkání.

Dlouho jsem přemýšlela o slovech Iriny. Zajímavá ta teorie – pokud se někdo z nás rozvede, tak určitě půjde hledat mladou milenku.

A my půjdeme do penzijního fondu, aby tam hledaly potenciálního ženicha? Proč taková nespravedlnost?