Když jsem otěhotněla, na prvním ultrazvuku jsem se dozvěděla, že čekáme dvojčata. Můj manžel a já jsme byli touto zprávou trochu hodně zaskočení. Vždyť není to lehké. Starší dceře je 10, chtěli jsme ještě syna a najednou budeme mít dva.
Co naděláme, budeme vychovávat další dvě děti. V podstatě je to úžasné! V nemocnici jsem se vždycky ptala: „Je všechno v pořádku? Myslím, že se hýbe jen jeden.“ Lékaři vždy odpovídali: „Všechno je v pořádku“.
Na mé narozeniny k nám přijeli rodiče a sestry. Trochu jsme oslavovali. Pak jsem si šla lehnout. Další den brzy ráno jsem utíkala za manželem a řekla jsem mu, ať mě vezme do porodnice. Přivezl mě tam a za nějakou dobu jsem porodila trojčata.
U mého porodu byli dva doktoři. Vzali dvě děti a odcházeli pryč. Najednou slyším, jak někdo křičí: Počkej!”. Bylo to slyšet na celou porodnici.
Doktor zmateně utíká zpátky se dvěma dětmi. Když jsem se na ně podívala, bylo vidět, že jsou zmatení a nechápou odkud se tam vzalo další dítě?
Po nějaké době mi dali telefon a řekli: „Zavolej manželovi. Teď jsi v možná v šoku, mohla bys vyděsit svého manžela, proto ti budeme říkat a ty po nás opakuj. “
Vzala jsem telefon a říkám: „Pavle, pokud řídíš, zastav prosím“. Odpovídá: „Jsem doma.“ Já říkám: „Tak se prosím posaď.
“Posadil se, pokračuju: „Porodila jsem, všechno je v pořádku.“ On: "A koho?" Odpovídám: „Dva chlapečky a jednu holčičku". Následovala chvilka ticha, pak hlasitý smích a říká: „Tam, kde jsou dva, jsou i tři.“
Pak mi přinesli mé tří dětí, ten pocit se nedá popsat!
Zdroj: ohlyad-dnya.pro
