- Slon je dobrý a hlad je jen po ruce, - pomyslela jsem si a začala manžela sypat nudle.
- Co je to nudle? - zeptal se zklamaně a podíval se na talíř.
- Jsi velmi všímavý - poznamenala jsem.
- A co těstoviny? zeptal se Petr s nadějí v hlase.
- No, tady jsou dvě možnosti: kečup nebo majonéza - navrhla jsem.
- Proč se mi vysmíváš? Jsem muž a musím dobře jíst! Já chci maso!
- A já chci na Maledivy! Opravdu vidíš věci? Před třemi dny jsi mi dal tisíc korun. Prý to bylo na plenky, dětskou výživu, potraviny a moje osobní potřeby.
500 korun se utratilo za dítě a dalších 500 za obiloviny, cibuli, mrkev a brambory.
Takovým magickým způsobem jsem měla také přidělovat peníze na maso?
Petr se na mě podívala, jako by mě viděl poprvé. Vybíral slova, kterými chtěl bodnout, ale Jan se probudil a já běžela k dítěti.
Když se vrátila do kuchyně, Petr byl pryč. Věděla jsem, že utekl k matce.
Paní Alena bydlela v protějším domě. Je v důchodu, ale měla brigádu - doučování.
Petra vychovávala sama.
Jak vypadá nyní a co dělá 84letá herečka, která hrála Angeliku: "Můj poslední muž byl italský princ"
"Vánoční inspirace na nový recept": Recepty na sváteční pečení od slavných žen
"Myslela jsem si, že jednoho dne půjdu na DAMU, a budu se plně věnovat herectví": Co dělá Blažena ze Slunce, seno
Proč je třeba před použitím náplast nastřihnout
Když k ní přijdete na návštěvu, vždy tchyně pohostí nějakou dobrotou. Pravda, nejsou tam děti, maminka mého manžela vaří velmi chutně.
Nechci se chlubit, ale ani za ní moc nezaostávám. Je ale rozdíl, když máte z čeho vařit, a když je výběr produktů omezený.
Petr je zajímavý muž. Rozhodl, že moje mateřská dovolená nijak neovlivní naši životní úroveň. Zajímalo by mě, jak si to představoval.
Porodila jsem tedy syna, 6 měsíců seděla u malého a vrátila se do práce. A kam dát dítě?
Stručně řečeno, Petr se vrátil domů pozdě v noci. Stále naštvaný, ale alespoň ne hladový. Dusila jsem se těstovinami s kečupem a nic, hlady jsem neumřela.
Druhý den se manžel nespokojil s pohankovým a zelným salátem. Běžel tedy znovu k matce na večeři.
Třetí den mi zavolala samotná paní Alena, aby kritizovala. Řekla, co jsem to za ženu, která neumí muži uvařit jídlo. Jak se mnou chudák Petr vůbec žije.
Víte, já jsem ten typ ženy, co mi nedá prst do pusy, ukousnu si lokty. Nebránila se, jednala jinak. Vzala jsem malého Jana, velký balík a šla navštívit svou tchyni.
Nečekala to, ale pustila do bytu.
Zatímco paní Alena hlídala Jana, šla jsem jako hospodyňka do kuchyně, otevřela mrazák a začala dávat mražené maso do sáčku.
- Co děláš? - zeptala se tchyně.
- No, sama se bojíš, že syn sedí hladový, protože zlá žena neumí připravit jídlo. Můžu, ale nemá to smysl.
Petr to tvrdohlavě nechce pochopit a vy pomáháte žít, takže jsem našla cestu ven ze situace.
Tchyně maso netrhala, ale požádala, aby to už nedělala, místo toho slíbila, že se do našeho vztahu nebude vměšovat.
Večer dostal Petr své maso a dlouho chválil mé kuchařské umění, ale když uslyšel, kde mám maso, jeho tvář se změnila.
Teď už ten člověk není tak lakomý. Samostatnou tisícovku z platu přiděluje na maso, takže žádná ostuda.
Petr večeří doma, tchyně už neučí a já můžu v noci klidně spát s vědomím, že jsem dokázala potěšit milovaného.
